MatsChristiana's World

Zimní Zjevení

 

U Merlina! Jak jen nenáviděl mít volno, zvláště před Vánoci. Sám uprostřed Londýna se vším jeho předvánočním shonem a výzdobou a náladou, bez čehokoli, co by jej na delší chvíli zabavilo. Byly to již třetí svátky, které trávil sám poté, co se jeho přátelé Ron a Hermiona vzali a odstěhovali na venkov. Když se kouzelnický svět zbavil Voldemorta a Harry ukončil bradavickou školu, chtěli se s Ronem stát Bystrozory. Pousmál se nad tou vzpomínkou. Bylo to opět jedno ze vzrušujících období jeho života a docela šťastné. Jejich trénink probíhal rychle, neboť stále bylo potřeba najít a pochytat zbylé Smrtijedy. Jenže pak byl Ron vážně zraněn a tím jeho slibná kariéra bystrozora skončila. Arthur Weasley svému synovi zařídil pohodlné místo na ministerstvu. Od té doby sice Ron s Hermionou zůstali jeho nejlepšími přáteli, ale vídával je čím dál méně. Poté co po třech letech ukončil svůj výcvik jej práce odváděla z domu na dlouhé a únavné dny a týdny. Dokonce na svatbu svých přátel dorazil na poslední chvíli. Každý rok ho zvali na Vánoce k sobě. Harry se však nikdy nezdržel dlouho, stejně jako dnes. Strávili spolu odpoledne, Harry dal Hermioně dárky, které koupil pro ně i jejich dvouletou dceru, ale pak se zdvořile rozloučil. Mohli být jeho nejlepšími přáteli, ale oni teď byli rodina a Harry by se cítil jako vetřelec.

 Modravé světlo zablikalo do rytmu hudby, než se jeho svit zase ustálil a vykreslil postavy na tanečním parketu. Harry se opřel o bar a upil ze skleničky, kterou vedle něj zrovna postavil barman. V tu chvíli se o jeho bok otřelo čísi tělo a vzpomínku na odpoledne s přáteli zahnala neviditelná ruka, která přeběhla po zapínání jeho kalhot. V klubu sice bylo hodně lidí, ale ne tolik, aby mohl takový dotek považovat za náhodný. Pomalu otočil hlavu k muži stojícímu vedle něj a pohlédl do čokoládových očí. Zájem, který se v nich mihl, ho nepřekvapil. Nebyl dnes večer první a zřejmě ani poslední. Ale Harry neměl v úmyslu nechat se sbalit k rychlovce v temném koutě chodby... aspoň ne hned. Noc byla mladá a při představě prázdného bytu se mu nechtělo vracet. Ještě že už pro něj mají zítra nějakou práci. Přestože největší hrozba kouzelnického světa skončila a Voldemortovi stoupenci byli pochytáni a potrestáni, vždycky se našel někdo, kdo porušil pravidla a křehkou rovnováhu a bystrozorové byli povoláni. Ale to zřejmě nebude jeho následující práce, tohle bylo naplánované.

 Odvrátil s nezájmem pohled od mladého muže, který pokrčil rameny a vydal se dále. Harry se rozhlédl po klubu. Nejdříve byl docela překvapen, jak je plno, přestože bylo 24. prosince, ale zřejmě bylo víc lidí jako on, kteří vyšli ven za zábavou, než aby seděli sami doma. A tady se rozhodně bavili. Dopil svou skleničku a postavil ji na bar. Jeho zelený pohled zachytil svůj odraz v zrcadlech za barmanovými zády, který mu okamžitě nalil novou. Pryč byl chlapec s kulatými brýlemi, patřil k minulosti stejně jako Voldemort. Už to bylo sedm let. Nyní na něj hleděl atraktivní mladý muž. Tmavé vlasy ani na okamžik neztratily nic ze své neposlušnosti, ale teď mu propůjčovaly rošťácký vzhled, když mu spadaly do čela. Zelené oči už více nemusel skrývat za brýlemi, poté, co mu Hermiona prozradila „kouzlo“ kontaktních čoček. Nikdy nebyl tak vysoký jako Ron, ale poslední rok školy hodně vyrostl a trénink famfrpálu i jeho zaměstnání na jeho těle zanechaly dobrou práci. Pobaveně se ušklíbl, když si vzpomněl, jak před třemi lety vpadla do koupelny v Doupěti Ginny, nevědouc, že je Harry u nich, a jediné nač se při pohledu na něj zmohla bylo jen „wow“. Později dodala: „Vědět, co skrýváš pod pláštěm, tak už jsem ho dávno z tebe strhala...“ Ovšem dnes na sobě neměl svůj plášť, ale černou košili a stejně tmavé džíny a nejeden pohled už mu řekl, že i z toho by ho jejich majitelé rádi svlékli.

 Na okamžik jeho zrak zachytil v zrcadle nápadný záblesk. Tančící těla se na parketu za ním rozestoupila, aby odhalila neobyčejný pohled. V rytmu hudby ponořena do vlastního světa tančila štíhlá postava mladého muže. Jeho boky se smyslně pohybovaly, štíhlé svaly se vlnily a napínaly bílou látku jeho přiléhavých kalhot a delší košile bez rukávů. Jeho ruce pohladily bělostné paže a Harryho pohled ulpěl na mladíkových rtech, které se slastně pootevřely. Ale než mohl postřehnout rysy jeho tváře, výhled mu zakryl závoj plavých vlasů, pečlivě zastřižených do půli skvostné šíje. Modravé světlo se od mladíka odráželo a zalévalo jej do nedotknutelné éterické aury, která Harrymu vyrazila dech. Dokázal by na půvabné zjevení hledět celé hodiny...

 A přesto se kdosi odvážil dotknout něčeho tak nádherného. Harry se zamračil, když se k mladíkovi, jehož pozoroval, zezadu přitiskl tmavovlasý muž a jeho paže se ovinula kolem štíhlého pasu. Cítil, jak se v něm probouzí vlna vzteku a žárlivosti, když si muž plavého mladíka přitáhl do klína a toužebně se otíral o jeho dokonale klenutý zadek. Na okamžik se pohyby tmavovlasého muže zarazily, ale pak sklonil hlavu a Harry tušil, že do světlounkých vlasů odpověděl. Zdálo se, že muž stále váhá, ale jen než se plavý mladík od něj odtáhl. Silná paže si jej přitáhla zpět do náruče, zatímco druhá ruka před něj něco vytáhla. Harry přivřel oči ve snaze rozpoznat předmět v chabém světle tanečního parketu, ale dřív než mohl aspoň určit tvar, zmizel v bělostné ruce a kapse mladíkovy bílé košile.

 K Harrymu překvapení a rozhořčení štíhlou ruku do kapsy následovala jiná. Mladík zvedl tvář k dalšímu tmavovlasému muži stojícímu před ním a nechal se sevřít mezi dvě těla, která se o něj toužebně otírala. Čtvery nedočkavé ruce putovaly po jeho těle, rozepnuly košili a odhalily jeho hrudník dalším dotekům. Harryho přimhouřený pohled sledoval, jak jedna ruka rozepnula stříbrnou sponu mladíkova opasku, než vklouzla do jeho kalhot. Plavá hlava se zvrátila dozadu a opřela o svalnaté rameno muže za ním. Na odhalenou šíji se okamžitě přitiskly dvoje rty. Harry se snažil potlačit vzrušující a zároveň znechucený pocit ve svém žaludku. Mladík působil v sevření dvou svalnatých těl příliš křehce.

 Přesto nedokázal od trojice odvrátit pohled. Ani když jeden z mužů uchopil mladíkovu paži a odváděl ho z tanečního parketu s druhým mužem v závěsu. Harry odložil skleničku a vydal se za nimi. Netušil, proč ho to za nimi táhne, a už vůbec se nevyznal ve víru pocitů, které zmítaly jeho nitrem. Proklouzl do tmavé chodbičky, v níž narazil na dva užívající si páry, a z ní na toalety. Jeho kroky se hned ve dveřích zastavily. Věděl, co tu najde, přesto jej skutečnost zaskočila.

 Plavovlasý mladík byl opřený o rudé dveře kabinky na druhé straně místnosti, elegantní ruce zvednuté, s prsty svírajícími vrchní hranu dveří, čelo spočívající na bělostné paži. Kalhoty ležely shrnuté kolem jednoho kotníku, košile vyhrnutá na jeho zádech, odhalující dokonale tvarované pozadí očím příchozích. Oba muži, kteří mladíka doprovázeli, měli rozepnuté kalhoty, jejich penisy připravené k akci. Než mohl Harry mrknout, rozetřel si tmavší z nich po své chloubě lubrikant a přistoupil k mladíkovi. Ještě vlhké prsty obkroužily vstup do bělostného těla, než jeden proklouzl dovnitř a vzápětí druhý, aby jej trochu připravil. Tiché sténání doprovázelo jeho pohyby. „Líbí se ti to, co děvko!“

 Harry cítil, jak se při tom oslovení něco uvnitř něj sevřelo. Nevěděl, jestli trojice neví o jeho přítomnosti nebo je jim to srdečně jedno. Opravdu by tady neměl být. Přestože si pro sex vybrali víc než veřejné místo, neomlouvalo ho, že je sledoval. Vzápětí tlumený výkřik zazněl místností, když vzrušený penis pronikl do mladíkova těla. Dvě silné ruce sevřely křehké boky, aby je navedly ke společnému rytmu, zprvu pomalému, ale s každým proniknutím nabírajícím na síle.

 Harry sebou překvapeně trhnul, když se za ním otevřely dveře a jeho ruka sjela po stehně ke zvláštní kapse, kde měl hůlku. Ta však nebyla třeba, protože vedle něj se objevil neméně překvapený muž, který do něj málem vrazil. Jeho pohled se přesunul ke scéně na druhé straně místnosti a pobaveně se na Harryho ušklíbl. Mladý kouzelník cítil, jak mu začínají hořet tváře. Zrovna byl přistižen.

 „Skvostný pohled,“ příchozí muž se naklonil k Harrymu a kývl hlavou ke trojici.

 Vzápětí tiché sténání přerušilo několik hlasitějších zvuků následovaných projevem uspokojení. Černovlasý muž naposledy přirazil do světlounkého těla před sebou, než vytáhl svůj ochabující penis a opřel se o mladíkova záda. Druhý muž se však okamžitě přihlásil, že je řada na něm, a se spokojeným zabručením pronikl do horké štěrbiny, z níž vytékalo sémě.

 „Seš další?“ zašeptal muž stojící vedle Harryho, jehož růměnec se ještě prohloubil, zvláště když na nich spočinul pohled uspokojeného muže. Zamítavě potřásl hlavou. Jakkoli byl plavovlasý mladík vzrušující, představa, že byl měl pokračovat v tom, co dva tmavovlasí muži začali, pro něj byla nechutná. „Škoda, je fakt dobrej,“ mlaskl muž, jehož pohled se pásl na štíhlém těle, jako by sám zvažoval, zda se k trojici nepřidat.“...když mu dobře zaplatíš.“

 Harry překvapeně vydechl. Odtrhnul zrak od souložící dvojice, aby pohlédl na muže vedle sebe. Co tím myslí? Zaplatí? Mohla tahle jemná nádherná bytost provozovat sex za peníze? Sklouzl pohledem k několika složeným bankovkám, které muž vedle něj vytáhl. Šokovaně hleděl, jak muž přistoupil k mladíkovi a pohladil křivku obnažených zad. „Jednu jízdu pro mě, zlato?“ zašeptal dost hlasitě a zastrčil peníze do kapsy mladíkovy košile. Na okamžik se otočil k Harrymu a významně na něj mrknul.

 Ten pohyb stačil, aby se Harrymu odkryl pohled na mladíkovu tvář. Nevěřícně zalapal po dechu a odvrátil se. To nemohla být pravda! Nepříjemný pocit, který se mu usadil v žaludku od chvíle, kdy se éterického zjevení dotkly cizí ruce, se náhle začal vymykat jeho kontrole. Vteřina stačila na to, aby za sebou zavřel dveře a opřel se o chladnou stěnu vedle nich v temné chodbě. Ale dalších pět minut zhluboka dýchal a přemlouval své vnitřnosti aby se uklidnily. V uších mu bušila ozvěna jeho vlastního srdce. To nemohla být pravda!

 Jak dlouho už to bylo? Osm let? Tak dlouhá doba... Naprosto zmaten zavřel oči. Slyšel, jak se dvakrát vedle něj otevřely dveře, zatímco se snažil uklidnit. Při druhém cvaknutí kliky zvedl víčka a otočil pohled za zvukem. Ihned si přál, aby to neudělal, neboť jeho pohled padl do osvětlené místnosti. Podél rudých dveří sklouzávala na kolena štíhlá postava mladíka. Vyhrnutá košile odhalovala otisky prstů na úzkých bocích, po světlých stehnech stékalo cizí sémě, jeho vlastní se pod jeho rukama rozmazávalo po kovových dveřích. Plavé vlasy skrývaly skloněnou tvář... To nemohla být pravda!

 Tohle nemohl být Draco Malfoy! Co se stalo s jeho arogantním rivalem ze školy? Kouzelník z jednoho z nejstarších rodů, vždy opovrhující mudly, jim teď dělá děvku? Neslyšel o něm od onoho osudného večera, kdy Snape zabil Brumbála. Osm dlouhých let... Nikdo o něm neslyšel, i když se ho snažili najít. Zdálo se, jako by Malfoy zmizel z povrchu země ... nebo aspoň z kouzelnického světa.

 Znovu zavřel oči a zhluboka se nadechl, aby odolal touze otevřít dveře a vrátit se k plavovlasému mladíkovi. Stačilo by mávnout hůlkou a všechny stopy toho, co se právě událo, by zmizely... Udiveně potřásl hlavou. Proč by se měl o něj starat? Proč by mu měl po tom všem chtít pomoct?

 Odlepil se od stěny chodby a vrátil se do klubu. Potřeboval se něčeho napít. Tohle bylo trochu moc. Ovšem než mohl vykročit k baru, prošla kolem něj světlá postava, kterou si okamžitě našlo modravé světlo a zviditelnilo ji a zahalilo do tajemné aury. Harry potřásl hlavou, když jeho pohled provázel mladíkovy kroky provázené lehkým pohupováním boků v rytmu hudby. Nemohlo se mu to zdát? Tahle bytost nemohla být Draco. A už vůbec nevypadal, jako by za sebou měl tři rychlovky s naprosto neznámými muži. Stejně jako dříve toho večera vyrazil za ním. Nevěděl, co chce dělat, ale na tom zrovna nesešlo.

 Nejistě se zastavil za plavovlasým mladíkem, který zůstal stát na okraji tanečního parketu. Byl o několik centimetrů menší než on a stále vypadal tak křehce. Zvedl k němu ruku. Překvapeně ji sledoval, jak se dotkla nahého ramene. U Merlina, jak jen byla ta světlá kůže hebká! Plavá hlava se pohnula za jeho dotekem, ale jen natolik, aby mladík mohl pohlédnout na jeho ruku. Nezajímalo ho kdo stojí za ním? Kdo se ho dotýká? Sám nemohl uvěřit tomu, že se odvážil dotknout té nádherné bytosti. Od začátku si to přál. Lehounce nechal sklouznout prsty po sametové kůži jeho paže... Naprosto nečekaně se mladík pohnul, jeho záda se opřela o Harryho hrudník a zadek přitiskl do klína.

 Harry opatrně zvedl i druhou ruku a pohladil druhé rameno. Sklonil hlavu, až na tváři ucítil jemné zašimrání plavých vlasů. Na chvíli zavřel oči a zhluboka se nadechl. Jemná vůně se dotkla jeho nosu... známá vůně. „Draco,“ uniklo mu zašeptání, které šokovalo nejen jeho ale i plavovlasého mladíka, jehož jemné a dráždivé pohupování boky okamžitě přestalo a pod Harryho rukama se napjaly svaly paží.

 Harry najednou shlížel do světlé tváře lemované platinovými vlasy. Draco Malfoy! Byl to on! Změnil se od doby, co ho naposledy viděl. Vždycky si myslel, že jednou bude vypadat jako jeho otec. Ovšem tvář před ním byla jemnější, hezčí, až se v něm zatajil dech. Byla v ní vepsaná i křehká krása jeho matky. Nechal svůj pohled sklouznout po něžných lícních kostech, delikátním nosu k plným rtům nad lehce špičatou bradou, kterou si pamatoval od jejich prvního setkání v Příčné ulici, než se zahleděl do stříbřitě šedých očí. Ke svému údivu zjistil, že je lemují temné řasy a jemná tmavá linka.

 „Potter!“ Šedé oči se nevěřícně rozšířily a nebýt toho, že Harryho ruce stále spočívaly na jeho pažích, ustoupil by od něj. „Co chceš?“

 Harry si byl dobře vědom rychlého pohledu po únikové cestě. Ne, teď mu Draco nemůže utéct. Nikdy nevěřil, že se s ním ještě setká. Šest let neustálé rivality, na niž si v osamělých večerech vzpomněl, mu chybělo víc, než si dokázal přiznat. Nesnášel Draca Malfoye, všechny jeho urážky, podrazy a naschvály. Ale bez nich by jeho školní léta byla prázdná.  A teď ho měl před sebou. Nejkrásnější bytost, jakou kdy viděl... Kde byl celou tu dobu?

 „Co tady děláš?“ nemohl uvěřit, že zrovna Malfoye potká uprostřed mudlovského klubu.

 Draco se ušklíbl: „Asi to samé co ty. Zábava, sex,“ pokrčil rameny, při čemž se jeho paže pohnuly pod Harryho rukama. Čekal, že černovlasý mladík stáhne své ruce, ale nic takového se nestalo. Naopak ucítil lehké pohlazení. Co se to dělo? Co od něj Potter chce?

 „Co takhle něco k pití?“ navrhnul Harry.

 Draco lehce pozvedl jedno obočí a zkoumavě se na černovlasého mladíka zadíval. Harry znal ten pohled. Malfoy nevěděl, co od něj má čekat, a popravdě ani on nevěděl, co čekat od plavovlasého zjevení. „Zveš mě?“ ušklíbl se nakonec Draco.

 Harry se usmál. Souhlas? Ani si neuvědomoval, že v očekávání Dracovy odpovědi zatajil dech. „Samozřejmě.“  Jen nerad pustil paže, které držel ve svých dlaních a ustoupil stranou, aby mohl Malfoy projít k baru za jeho zády. Šedé oči se překvapeně zvedly k jeho při galantním gestu a Harry cítil, jak se začíná červenat. Původní úmysl jeho pohybu byl úplně jiný. Nechtěl se k Malfoyovi otočit zády, nechtěl ho ztratit ani na chvilku z očí – napůl zvyk ze školy, napůl obava, aby mu nezmizel. Ale na tom nezáleželo, protože Malfoy se potěšeně usmál a dlouhé černé řasy koketně zakmitaly. Harry zatajil dech. V Dracovi bylo v tu chvíli víc ženskosti než v kterékoli dívce, která s ním kdy flirtovala. Plavovlasý mladík se protáhl kolem něj se smyslným zhoupnutím v bocích a Harry jej následoval k baru.

 Draco se opřel o bar a se zaujetím sledoval, jak barman míchá jeho drink. Harry nechal sklouznout pohled po profilu jeho tváře. Nemohl tomu stále uvěřit. Vedle něj stál Draco Malfoy – jeho největší rival z Bradavic. Ale nebyl to ten samý Malfoy. Sklouzl pohledem po štíhlém těle. Bílá košile bez rukávů je perfektně obepínala až k bokům, její horní dva knoflíčky byly rozepnuty a v tlumeném světle baru odhalovaly labutí krk a části křehkých klíčních kostí. Úzké boky a štíhlá stehna v bělostných kalhotách se lehce pohybovaly v rytmu hudby...

 „Zíráš...“ měkký hlas přiměl Harryho vzhlédnout k šedým očím a opět cítil, jak se začíná červenat. Nemohl si však pomoci. Draco byl pastvou pro oči.

 "Dlouho jsem tě neviděl,“ Harry však pokrčil rameny a natáhl se pro skleničku, kterou pro něj barman nalil. Chabá výmluva! Protože okamžik nato se jeho pohled ulpěl na pohybu Dracovy ruky, která vzala vysokou skleničku s vínově rudým koktejlem, a plných rtech, které se v něm smočily. „Jsi nádherný...“ Červeň jeho tváří se prohloubila, když si uvědomil, že to řekl nahlas.

 Dlouhé černé řasy potěšeně zakmitaly a Draco zpod nich vrhnul na Harryho svůdný pohled. „Já vím.“

 Harry se lehce zasmál. I když věděl, že ten pohled byl jen nahraný, cítil, jak mu podél páteře proběhlo vzrušené zachvění. A navzdory tomu, že se právě napil, cítil, jak mu vysychá v krku, zvláště, když se Draco přisunul těsněji k němu. Dracovy rty se znovu dotkly okraje skleničky a temná tekutina přes ně sklouzla do jeho úst. Zůstaly pak vlhké a Harry téměř podlehl pokušení sklonit se k němu a ochutnat je. Místo toho raději dopil zbytek svého alkoholu.

 Draco elegantně postavil vysokou skleničku na bar a zvedl šedý pohled k zeleným očím, které ho fascinovaně pozorovaly. „Tak co, Pottere, bude sex nebo ses rozhodl jen marnit můj čas?“

 Harry zalapal po dechu, což zrovna nebyl nejlepší nápad, když právě polykal hlt alkoholu. Draco pobaveně povytáhl obočí a počkal, až Harryho záchvat kašle pomine, než pokračoval: „Proč ten údiv? Nebo to nebylo to, proč ses mě dotkl?“

 Nevěděl, co přesně vedlo jeho ruku. Plavovlasá bytost byla tak nádherná, že nemohl odolat. A tak vzrušující... moc dobře si vybavoval svůdný pohyb jeho těla na svém, vše v něm křičelo po bližším kontaktu. Ale mohl zajít až tak daleko? Mohl klesnout na úroveň tmavovlasých mužů, po nichž mu stále zůstával v žaludku nepříjemný pocit. „Necháváš si platit...“

 Draco nevzrušeně pokrčil rameny. „Tak co, máš zájem?“

 Již podruhé ten večer Harry následoval světlý přízrak do tmy chodby. Zavřel za nimi dveře na toalety a rozhlédl se po místnosti. Byla kupodivu prázdná, jen z jedné kabinky se ozývalo vzrušené sténání. Jeho pohled našel Malfoye, který se zastavil před posledními rudými dveřmi a beze slova nadzvedl bílou košili a začal rozepínat stříbrnou sponu opasku. Harry cítil, jak mu vysychá v krku a něco v jeho hrudi se bolestivě sevřelo. Nepříjemný pocit v žaludku zesílil. Tentokrát však byl Harry znechucen sám sebou – jak může něco takového udělat?

 „Počkej!“

 Dracovy ruce se zastavily na zapínání bílých kalhot a tázavě na Harryho pohlédl. Lehce se zamračil, když si všiml, že černovlasý mladík stojí u dveří na druhé straně místnosti. „Co je, Pottere?“ kývl vyzývavě hlavou.

 Harry k němu nejistě přistoupil. Od chvíle, kdy tuto plavovlasou bytost spatřil, ji chtěl. Nezáleželo na tom, co bylo mezi nimi v minulosti, nezáleželo na tom, co byl Draco nyní. V jeho očích byl tím nejpůvabnějším stvořením, které si nezasloužilo to, co se před chvíli chystal udělat. Ne, takto ne!

 Zvedl ruku a lehce se dotkl Dracovy tváře. Šedé oči se rozšířily a mladík se pokusil od Harryho ustoupil, ale jen zády narazil do kovových dveří. Harry jej následoval, opřel druhou ruku o dveře vedle plavé hlavy a přiblížil se k němu natolik, aby cítil teplo jeho těla, ale ne aby se ho dotýkal. Konečky prstů pohladil něžnou lícní kost než zachytil pramen platinových vlasů a otočil si je kolem ukazováku.

 Draco otevřel ústa, aby ho zarazil: „Pottere, tohle...“

 Avšak Harryho prsty se přitiskly na jeho rty a další slova zastavily. Lehounce pohladil jejich smyslnou křivku. „Co chceš za celou noc?“

 Harryho slova opět šokovala nejen jeho samotného. Stříbřitě šedé oči se nevěřícně rozšířily. Přesto nechal konečky svých prstů znovu sklouznout po sametových rtech a pak na štíhlou šíji, kde sledovaly rozhalený límeček až k prvnímu zapnutému knoflíčku. Ani na okamžik však jeho zelený pohled neopustil šedé oči. Viděl v nich, jak úvodní překvapení vystřídala nedůvěra a lehce se přivřely. Téměř v nich mohl vidět smršť myšlenek, které proběhly Dracovi hlavou, a zalitoval, že je nemůže přečíst.

 Nakonec se však plavovlasý mladík znovu přeptal, jako by jeho otázku nepochopil. „Co tím myslíš?“

 Harry se pousmál. Aspoň ho hned neodmítl. Rozepnul knoflíček bílé košile a pohladil hebkou kůži nad hrudní kostí. „Chci, abys zůstal do rána se mnou. A jelikož nepředpokládám, že bys to udělal čistě z radosti z našeho setkání, ptám se tě, co za to ode mne chceš.“

 Draco sklopil pohled k ruce, která spočívala na jeho hrudi a hrála si s dalším knoflíčkem. „Do rána?“ přeptal se znovu.

 Harry sklonil svou hlavu k němu, až cítil, jak plavé vlasy pohladily jeho tvář, a zavrněl na souhlas. Draco potřeboval chvilku na rozmyšlenou, proto Harry zavřel oči a nechal se unášet okouzlující blízkostí plavovlasého mladíka.

 „Tisíc?“ ozvalo se po dlouhé chvíli zašeptání tak tiché, až měl tmavovlasý mladík pocit, že se mu to zdálo. Pátravě otočil pohled k šedým očím. Souhlasil právě Malfoy s jeho bláznivým nápadem? Nechtěl přijít o společnost plavovlasého mladíka a rychlovka před kabinkou toalety nebyla jeho představa, jak si ji užít. Souhlasil by s čímkoli, co by po něm Malfoy chtěl, i kdyby pak měl zůstat celý rok jen o chlebu a vodě.

 Harry vrhl rychlý pohled přes rameno, aby se ujistil, že místnost je prázdná, než se znovu ponořil do stříbřitě šedých očí, které čekaly na jeho odpověď. Pomalu stáhl ruku, kterou se opíral o kovové dveře, a ovinul ji pevně Dracovi kolem pasu. Štíhlé tělo se přitisklo k jeho a teplé dlaně se opřely o jeho hrudník. S lehkým úsměvem rozepnul další knoflíček bílé košile a pohladil odhalenou kůži. Cítil, jak se Draco zhluboka nadechl. Nechal své prsty něžně sklouznout po sametové kůži na labutí šiji, než se zastavily v týle a přitáhly Draca ještě blíže k němu. Horký dech pohladil jeho rty a Harryho tep se závratně zrychlil. Měl ta smyslná ústa na dosah...

 Štíhlé prsty však zastavily jeho rty dřív, než je mohl spojit. Harry si téměř zklamaně povzdechl. Opřel své čelo o Dracovo a zavřel oči. Pak se ozvalo jen prásknutí a v místě, kde dvojice stála, se zavlnil vzduch.

 *******

 Draco nevěřícně zamrkal do tmy, která je obklopovala. V jednu chvíli vzhlížel do jasně zelených očí, vtahován do polibku a v druhou se svět kolem něj zatočil a on se ocitl ve tmě. Potterova paže jej stále držela kolem pasu a tiskla k sobě, druhá jeho ruka byla zapletená do plavých vlasů. Draco se pomalu odtáhl a Harryho oči se okamžitě otevřely. Bylo zarážející, jak silně reagoval na blízkost tmavovlasého mladíka, jeho doteky... téměř mu dovolil, aby ho políbil! A pak je Potter přemístil, ani se ho nezeptal. Vždycky si dělal, co chtěl!

 Odstrčil tmavovlasého muže, který jej kupodivu nechal, a ustoupil o krok. „Mohli nás vidět!“ Ovšem to bylo to poslední, co Draca trápilo. „Co sis myslel, že děláš? Jen tak nás přemístit! A k tomu ještě tady!“ Rozhlédl se kolem sebe. Pokud v té tmě viděl správně, stáli pod schody v koutě jakéhosi malého dvorku, kde se shromažďovaly staré věci a odpadky. Draco ohrnul nos a založil si ruce na napůl odhalené hrudi. Navíc byla zima! „Teda, Pottere, já vždycky věděl, že paktování s mudlovskou špínou tě poznamenalo, ale tohle je trochu moc!“

 Harry cítil, jak se mu znovu zrychluje tep. Tohle byl Draco Malfoy, kterého znal – neustále si stěžující, arogantní, nade vším ohrnující nos, nesnesitelný... až na to, že teď mu tohle všechno připadalo víc než přitažlivé.

 „Nic proti tvému vkusu, Pottere, ale kdyby ses zeptal, vím o pár místech...“ Vodopád slov odumřel, když Draco zaznamenal rychlý pohyb a v Harryho ruce se objevila hůlka. Než však mohl sáhnout po své, teplé tělo ho přitisklo ke studené stěně za ním, s rukama nad hlavou v ocelovém sevření. Vzhlížel do zelených očí, které se leskly pobavením.  Byl to trik! Tušil to hned od začátku, kdy Pottera v klubu potkal. „Špinavý trik!“ zasyčel na něj, při čemž se Harryho pobavení dotklo i jeho rtů a tmavovlasý mladík se pousmál. Přesunul si zápěstí, která držel, do jedné ruky. Do prstů volné ruky jemně sevřel Dracovu bradu. Jeho hůlka, kterou nedbale držel mezi prostředníkem a prsteníkem, se lehce opřela o napnutou šíji.

 Líbilo se mu, jak šedé oči jiskří vztekem – ať už na sebe nebo na něj a jejich zorničky se pod záchvěvem strachu ještě více rozšiřují. Jak se štíhlé tělo přitisklo blíže k jeho ve snaze uniknout chladu stěny. Jak se pootevřené rty chvějí... Než ho mohl Draco znovu zastavit, sklonil hlavu a políbil je... měkké, horké, sladké... přeběhl po spodním rtu špičkou jazyka, fascinován višňovou příchutí, kterou na něm zanechal koktejl.

 Draco zděšeně odvrátil tvář. Cítil, jak mu hoří tváře. Proč musel Potter vždycky dělat, co chtěl? Nikdy nikomu nedovolil, aby ho líbal. Bylo to příliš osobní. „Už to nedělej,“ zašeptal.

 Harryho prsty vrátily jeho tvář zpátky a pátravě se zahleděly do šedých očí. Chvíli Draco myslel, že ho neposlechne, když se k němu opět naklonil. Harryho rty se však jen lehounce dotkly jeho tváře. „Pojď.“

 Jeho ruce byly volné. Draco se zachvěl zimou, teplo Harryho těla zmizelo. Tmavovlasý kouzelník od něj odstoupil a opustil temný kout pod schody. Dracovy paže objaly své tělo ve snaze udržet si teplo co nejdéle a pohlédl za Harrym, který vystoupal několik schodů, než se k němu opět otočil. „Tak pojď!“

 Draco se zhluboka nadechl. Přestože Harry stále držel svou hůlku, nezdálo se, že by ji chtěl obrátit proti němu. Aspoň zatím. Opatrně se vydal za tmavovlasým mladíkem, který zrovna kouzlem odemkl dveře nad schody a otevřel je.

 „Zadní vchod,“ prohodil Harry k Dracovi a vstoupil do domu.

 Zadní vchod kam? Následoval ho dovnitř a pak po neosvětleném starém kamenném schodišti do patra, kde Harry odemkl další dveře. Tmavovlasý kouzelník je otevřel a pohlédl na Draca, který stál vedle něj s rukama založenýma na hrudi. Neuniklo mu, že se chvěje chladem.

 „Prosím,“ vyzval Draca, aby prošel dveřmi jako první. Ten se k tomu ovšem neměl. Ostražitě Harryho sledoval. Snad Potter nečeká, že vleze někam do neznáma jako první? Od začátku jejich setkání čekal nějaký podraz, nějakou past... a zejména teď, když měl Harry vytaženou hůlku.

 Harry potřásl pobaveně hlavou. Uchopil Draca za paži a postrčil ho dovnitř. Než se za nimi zavřely dveře, rozsvítil světlo. A překvapeně zachytil plavovlasého mladíka, který polekaně couvl a vrazil tak do něj.

 Draco si ulehčeně oddechl. Každým okamžikem čekal, že se něco stane – že se odněkud vynoří bystrozorové, nebo že jej nečekaně zasáhne kouzlo. Když jeho oči přivykly světlu a rozhlédl se kolem, zjistil, že se nachází v malé předsíni, odkud viděl do dalšího pokoje. Mohl být v Potterově bytě? Nikdy ještě nešel s nikým domů! Bylo to příliš riskantní, nebezpečné, ale hlavně ho o to nikdy nikdo nepožádal. A teď je tady! Zatraceně, vždyť Potter se ani nezeptal!

 Nechal se postrčit do pokoje, který odhadl jako obývací, když se i v něm rozsvítilo tlumené světlo. Udiveně se rozhlédl kolem sebe. Pokoj nebyl příliš velký, ale zdál se takový, protože byl skoro prázdný. V jednom koutě byl krb. U delší stěny od něj stála obývací stěna s televizí a několika přístroji, které odhadl jako přehrávače. Před ní byla pohovka se dvěma křesly a nízkým stolkem. Na druhé straně od krbu byl průchod do kuchyně a dalšího pokoje. Podél druhé dlouhé stěny stály krabice různých velikostí, které zřejmě čekaly, až budou vybaleny.

 „Ehm, Pottere...“ Draco se otočil k tmavovlasému muži, který stál za ním a hladil jeho prochladlé paže. „Jak dlouho tady bydlíš?“

 Harry se rozhlédl po poloprázdném pokoji, jako by ho viděl poprvé. Stáhl své ruce a pokrčil rameny. „Pár let.“

 „Pár let?“ Draco pozvedl udiveně obočí. Po pravdě to vypadalo, jak by se Potter nastěhoval teprve včera.

 Harry přikývl. „Moc ho nepoužívám.“ Na to, aby se občas podíval na televizi, nepotřeboval víc než pohodlnou pohovku. Návštěvy nemíval, s Ronem a Hermionou se většinou sešel ve městě nebo u nich. Navíc doma nepobýval příliš často.

 „Aha,“ Draco se rozhodl dále nevyptávat. Aspoň že tu měl Potter teplo. Přistoupil o krok blíže k Harrymu a zpod řas se na něj zahleděl. „Tak... když mě tu máš...“ opřel se dlaněmi o Harryho hrudník, „co se mnou hodláš dělat?“

 Pevná paže se ovinula kolem jeho pasu a přitáhla ho Harrymu do náruče. Reflexivně odvrátil tvář, když k němu Harry sklonil hlavu, aby ji okamžik na to jeho prsty zase vrátily zpátky. Zelený pohled byl napůl nesouhlasný, napůl pobavený, když k němu zpod řas znovu vzhlédl. „Mám pár nápadů,“ zašeptal Harry tajemně. Ale pak rychle políbil špičku Dracova nosu a nechal ho stát uprostřed obývacího pokoje, zatímco sám zamířil k průchodu do další místnosti. „Do rána je času dost,“ ohlédl se přes rameno a mrkl na překvapeného mladíka.

 Za chvíli Draco zaslechl zvuk tekoucí vody. Váhavě se vydal za tmavovlasým kouzelníkem. Prošel kolem kuchyně a stanul v rozevřených dveřích do pokoje, který zalévalo tlumené světlo. Ložnice. Vévodila ji prostorná postel šestiúhelníkového tvaru s vínovým povlečením, která stála v rohu nedaleko okna. Po jejích bocích u stěn byly připevněny odkládací poličky, které sloužily místo nočních stolečků. V rohu stála skříň na šaty, vedle ní školní kufr a nad ním byl zavěšený pověstný Potterův Kulový blesk. Nedaleko okna pak byl umístěn stůl s pohodlným křeslem. Soudě podle drobností rozházených na psacím stole a nepořádku v otevřeném kufru, tento pokoj Potter používal častěji než obývací.

 Přistoupil k otevřeným dveřím, které nemohly vést nikam jinam než do koupelny. Už při prvním pohledu mu bylo jasné, že místnost byla magicky upravena, aby se do ní vešla vana podobná té v prefektské koupelně v Bradavicích, a ještě i prostorný sprchový kout, zástěna se záchodem, umyvadlo a nad ním velké polokruhové zrcadlo. A samozřejmě ještě několik polic s přísadami do koupele a ručníky a osuškami. Vše bylo provedeno v jemných odstínech béžové a pískové, i kachličky na zemi na první pohled připomínaly skutečný písek.

 Harry se zastavil před plavovlasým mladíkem, který si prohlížel jeho koupelnu. Beze slova rozepnul zbývající dva knoflíčky bílé košile a nechal svůj zelený zrak pokochat na Dracově hrudi a břiše s jemnými a pevnými svaly, přes něž se vypínala světlounká kůže. Pomalu svůj pohled následoval dlaněmi, které Dracovu košili více rozevřely a pak ji stáhly z jeho ramen. Harry odhodil bílé oblečení na proutěný koš, který stál vedle dveří.

 Šedé oči nejistě sledovaly Harryho tvář, která byla zaujata pohybem svých rukou. Co od něj Potter čeká? Tohle bylo pro něj nové. Nikdo ho ještě nepozval k sobě. Vždycky to byla jen touha zmocnit se ho, ukojit jejich chtíč, rychlovka v temné chodbě nebo před kabinkou toalety... Tohle bylo jiné. Jistě, Potter po něm toužil. Ale zároveň odmítl chvilku vášně, kterou mohl mít v klubu. Zatraceně, co chtěl? Proč s ním nemohlo být nic jednoduché?!

 „Koupel?“ zeptal se tiše Draco. Kam tím Potter mířil? Sex ve vaně? Nebo z něj chtěl nejdřív umýt doteky jiných mužů?

 Tmavovlasý kouzelník spustil své ruce a jeho pohled se zvedl k podezíravě zúženým očím. Povytáhl tázavě obočí. Voda z kohoutku za ním tekla plným proudem do rozložité vany a tvořila na zvedající se hladině duhovou pěnu. Její zvuk téměř přehlušoval tichou hudbu, které si Draco hned nevšiml.

 „Připadám ti špinavý?“ zasyčel Draco.

 Ach tak... Ano, každý dotek toho večera pošpinil křehkou krásu plavovlasého mladíka, a nejen doteky. Pamatoval si chvíli, kdy odolával touze přijít k němu, vzít ho konejšivě do náruče, mávnout hůlkou a vše by bylo jako dřív. Ovšem Draco dokázal kouzlit stejně jako on. Během chvilky byl jeho vzhled bezchybný jako předtím. Ani stopa po divokém sexu se třemi muži, připraven na další... Zvedl ruku a lehounce přejel ukazovákem po Dracově klíční kosti. Každičký kousek jeho těla byl dokonalým uměleckým dílem. Tak nádherný, až se nad ním svíralo srdce.

 „Ne,“ ujistil Harry plavého mladíka. „Jsi nádherný.“

 Draco se lehce zamračil. „To už jsi říkal.“

 „Já vím,“ pousmál se Harry. Sklonil hlavu a políbil pohlazenou klíční kost. Jemnými polibky se přesunul k šíji a stoupal po ní. Pomalu se přehoupl přes spodní čelist a rychle vtiskl poslední polibek ke koutku smyslných rtů, než se mohl Draco odvrátit. Pak se stáhl a odstoupil od plavovlasého mladíka.

 Draco se zmateně dotkl místa posledního doteku Harryho rtů. Proč to Potter dělal? Proč se musel objevit v tom klubu? Proč mu nestačilo to co ostatním a chtěl po něm celou noc? Co s ním zamýšlel? Na tohle nebyl zvyklý. Potterovy doteky byly jiné než ostatních... Jemnější? Váhavější? Zkoumavější? Prostě jiné. Nechtěly se jej najednou zmocnit, urvat si pro sebe jeho tělo. Byla v nich stopa respektu. Pomalu začínal tušit, co Potter chce.

 Sledoval, jak tmavovlasý kouzelník vytáhl svou košili z černých džínů a začal ji rozepínat. Nejistě skousl spodní ret a přistoupil k němu. Pohyb Harryho rukou se zastavil, když se jich dotkly Dracovy, a vzhlédl k světlé tváři se sklopenýma šedivýma očima. Draco rozepnul spodní dva ze zbývajících knoflíčků a vsunul svou dlaň pod hedvábnou látku. Cítil, jak se ploché břicho pod jeho rukou zachvělo, když se Harry hlouběji nadechl. S narůstající nejistotou sledoval, jak se Harry k němu naklání.

 Téměř se znovu stáhl. Byla to chyba, když souhlasil s Potterovou nabídkou? Už od začátku tušil, že kráčí do pasti. Ale zřejmě to byla jiná past, než si původně myslel... možná neúmyslná... Rychle vzhlédl k zeleným očím, které však byly skryty za víčky. Harry opřel své čelo o Dracův spánek a horký dech pohladil kůži pod jeho uchem.

 Dracovy prsty rozepnuly další knoflíček a pohladily odhalenou kůži. Bylo to příjemné, Harryho pokožka byla jemná, napnutá nad pevnými svaly, pohybující se pod jeho rukama s každým dechem. Harryho měkké rty se lehounce přitiskly pod jeho ucho a teplý dech rozechvěle přeběhl po jeho kůži. Draco cítil, jak vzrušující vlna seběhla po jeho zádech. Proč jen souhlasil s Potterovou nabídkou? Pomalu rozepínal černou košili a odhaloval ji svým dlaním, které se nakonec přesunuly pod hedvábnou látkou po hrudi k ramenou a stáhly ji Harrymu z ramen. Zastavila se na jeho pažích. Plavovlasý mladík stáhl své ruce a odstoupil o krok. Stříbřitě šedé oči sklouzly po Harryho těle ke tváři se zavřenýma očima.

 „Nerad to přiznávám, ale i na tobě něco je...“

 Harry cítil, jak mu v hrudi bublá smích. Celý Draco... Otevřel oči a zvedl hlavu, aby na něj pobaveně pohlédl. Svlékl si košili úplně a odhodil ji směrem k umyvadlu.

 „Hodláš si dát koupel?“ pokračoval Draco opatrně. Počkal si na Potterovo přikývnutí. „Já taky?“

 Harry se znovu pobaveně ušklíbl a pokračoval ve svlékání. „Když chceš...“

 Draco se zamračil. Když chce? Znamenalo to, že Potter neměl od začátku na mysli sex ve vaně? Sledoval, jak černé džíny letí za košilí, následované spodním prádlem a zcela odhalují jeho očím tělo mladého kouzelníka. Něco na něm je? Draco se musel své pochvale zasmát. Potter byl... perfektní. Kdo by to kdy řekl do podvyživeného sirotka, že z něj vyroste urostlý muž. Vědom si Dracova zkoumavého pohledu, s lehkým růměncem se před ním otočil, aby si jej mohl prohlédnout ze všech stran, než na něj přes rameno mrknul a vstoupil do vany. Draco cítil, jak se jeho vlastní tváře barví při tom rozverném pohybu víčka.

 Harry zastavil tekoucí vodu a opřel se, s pažemi nataženými na okraji malého bazénku, kterému říkal vana. Spokojeně zavřel oči, zvrátil hlavu a vydechl. Miloval koupel. Vždycky se v ní uvolnil a všechny starosti na chvíli zmizely. Ale dnes večer žádné neměl. Jak volno před Vánoci začalo neslavně, tak je dnešní večer vylepšil. Konečně měl společnost a jeho byt nevypadal tak velký a prázdný.  Sice to byla placená společnost, ale na tom nezáleželo. Pohyb vody mu prozradil, že Draco se rozhodl připojit k němu. Otevřel jedno oko, aby pohlédl na plavovlasé zjevení, které klečelo před ním.

 Ne, Potter nevypadal, že by zrovna teď chtěl divoký sex ve vaně. Draco nejistě odtrhnul pohled od jeho tváře s pootevřenými rty k ruce, která se k němu natáhla. Opatrně do ní vložil svou a nechal se přitáhnout blíž... mezi Potterova stehna.

 „Posaď se,“ vyzval ho Harry.

 Posadit? Krátké zaváhání otevřelo jasně zelené oči. Silné ruce jej uchopily v pase, otočily a posadily. Draco při nečekaném pohybu překvapeně vyjekl... jako nějaká holka! Okamžitě si vynadal a červeň znovu zbarvila jeho líce. Potter si jej přitáhl do náruče. Cítil, jak se jejich stehna dotkla a otřela o sebe, jak se jeho zadek přitiskl k napůl vzrušenému klínu... Potterova paže na jeho hrudi jej přiměla opřít se o hřející tělo za sebou.

 „Klid,“ měkký hlas tiše šeptal do Dracova ucha a sametové rty přeběhly po jeho křivce. „Jen se uvolni.“

 Ano, správně, chce to zachovat klid! S tím si poradíš, Draco. Ovšem do klidu měl hodně daleko. Cítil, jak bušící srdce ještě více zrychluje své tempo, když jeho bok pohladilo Harryho stehno, neboť pokrčil nohu. Jedna Potterova paže zůstala ovinula kolem jeho pasu, zatímco druhá se natáhla zpět na okraj vany. Pod jeho zády se zvedal svalnatý hrudník... Kupodivu ten pravidelný pohyb byl zvláštně uklidňující, stejně jako tichá hudba.

 Harry se lehce pousmál, když se štíhlé tělo začalo pomalu uvolňovat. Dokonce se Draco lehce zavrtěl, aby našel nejpohodlnější polohu v jeho náruči. To nebyl nejlepší nápad, protože vzrušující vlna vystřelila Harrymu přímo do slabin a stěží dokázal potlačil zasténání. Avšak Draco se nezdál znepokojen. Naopak světlá hlava se opřela o jeho rameno. Jedna světlá paže se opřela o jeho pokrčenou nohu a druhá se položila na jeho, kterou Draca objímal.

 Vlastně to bylo příjemné. Draco zavřel oči. Potter chtěl hlavně společnost... jistě na sex určitě taky dojde, na to si byl několikrát příliš dobře vědom jeho vzrušeného pohlaví. Ale proč zrovna jeho společnost? Vždycky se nenáviděli... Docela ho překvapilo... téměř šokovalo, když na něj narazil o Štědrém dnu v nočním klubu pro muže. Neměl by být hrdina kouzelnického světa o Vánocích s nějakou pohlednou ženuškou v jejich perfektním domě prodchnutém sváteční náladou a ne sám v mudlovském klubu? Nikdy by do Pottera neřekl, že jeho touhy neleží mezi stehny vnadné ženy... po tom všem kolem Changové. Ale vždyť to nebyla jeho starost... Spokojené zavrnění sklouzlo přes Dracovy rty, když Harryho dlaně pohladily jeho paže.

 „Proč tohle děláš?“ zeptal se šeptem Harry a jeho ruce se zastavily na Dracových ramenou. Cítil, jak se pod jeho prsty na chvíli napjaly svaly, než se Draco pod jejich krouživými pohyby znovu uvolnil a spokojeně zavrněl.

 „Dělám co?“ zamumlal Draco.

 „Tohle... a v klubu... s těmi muži...“ Harry si byl vědom, jak se mu tváře barví růměncem. Ale byl příliš zvědavý, co se s Dracem dělo během let, kdy se neviděli, než aby se nezeptal.

 Štíhlé tělo v jeho náruči viditelně ztuhlo. „Tys... nás viděl?“ zašeptal Draco. Stříbřitě šedé oči se překvapeně otevřely a jeho tvář otočila k Harrymu. Zelené oči ho pozorovaly. Snažil se v nich najít něco víc, co by mohlo být za Harryho otázkou. Ale byla to jen otázka. Žádné odsouzení, znechucení... nic. Naopak pevná paže se znovu ovinula kolem jeho těla a zrušila mezeru mezi nimi, kterou Dracův pohyb vytvořil. Plavovlasý mladík neurčitě pokrčil rameny. „Nějak se musím živit.“

 „Nezkoušel jsi jinou práci?“

 Draco se krátce zasmál. Znovu zavřel oči a vrátil svou hlavu na Harryho rameno, avšak jeho svaly zůstaly obezřetně napjaté. „Jistě. Co bych měl podle tebe dělat, Pottere?“ hořce se ušklíbl. „Jako mudla nic neumím, navíc Malfoyové nepracují. A s hordou bystrozorů a smrtijedů za zády jsem fakt měl na výběr!“

 Smrtijedů? Harry překvapeně povytáhl obočí. Byla pravda, že na Draca za celou dobu, kdy bojovali proti Voldemortovi a jeho sluhům, nikdy nikdo nenarazil. Zmizel ještě dřív než se vše rozhodlo. „Kde jsi celou dobu byl?“

 Plavovlasý mladík pokrčil ramenem. „Různě.“

 „Proč?“

 Draco si povzdechl. „Pottere, je jasné, že Grangerová byla mozek vaší svaté trojice, ale neříkej mi, žes aspoň něco nevymyslel sám... Pokud si pamatuju, naposledy jsme se viděli, když mě Severus táhl z Bradavic. V tom zmatku se dalo skvěle zmizet – já jsem to naštěstí narozdíl od něj udělal. Kdo by zrovna mě hledal mezi mudly? Nikoho z nich to nenapadlo. A zůstávat na jednom místě znamenalo riziko, že se časem objeví nějaký kouzelník, který mě pozná. Přece jen můj otec byl Lucius Malfoy.“

 „Mohl ses pak vrátit...“

 Plavovlasý mladík se zasmál. „Jistě... a kam? Pokud vím, ministerstvo zabralo vše, co kdy naší rodině patřilo jako... počkej – odškodné za činy napáchané mým otcem. A neříkej mi, že za svůj povedený kousek v Bradavicích a Prasinkách bych taky nedostal nějaký menší trest... třeba pár let v Azkabanu. Ne díky, mezi mudly je pro mě bezpečněji.“

 „Nepatříš mezi ně...“ Harryho zašeptání bylo sotva slyšitelné. Věděl, že Draco jej slyšel. Nic však neřekl a znovu je obklopila jen tichá hudba.

 Draco s podivem zjistil, že voda ve vaně zůstává teplá, i když v ní byli delší chvíli. Bylo to příjemné. Napůl ležel v Potterově náruči a snažil se odehnat myšlenky na minulost. Nebyl na sebe pyšný, ale to tmavovlasý kouzelník nemusel vědět. Kolikrát si představoval, jaké by to bylo, kdyby jeho rodina nebyla na prohrané straně. Vždycky to tak končilo – dobro zvítězilo. Jak mohl být Voldemort takový hlupák, aby věřil, že se mu podaří zvítězit?

 Plavovlasý mladík otočil hlavu, aby mohl pohlédnout do Harryho tváře. Vždycky si přál být jako on – slavný, obdivovaný – záviděl mu. Avšak když dnes večer vstoupil do jeho bytu, nebyl si jist, jestli je opravdu co závidět... Co si to nalháváš, Draco? Ovšem že je! Potter byl jedním z nejslavnějších kouzelníků, třebaže neměl rodinu, měl přátele, váženou práci... Co vůbec dělá?

 „Pottere,“ oslovil Draco tmavovlasého kouzelníka, který se jemnými tahy prstů snažil odvést jeho pozornost a uvolnit obezřetně napjaté svaly na krku a ramenou. „Kde pracuješ?“

 Harry však hned neodpověděl, místo toho se jeho rty přitiskly na jemnou světlou kůži elegantní šíje před ním. Už příliš dlouho měl to plavovlasé stvoření ve své náruči. Jak moc toužil se ho dotýkat, líbat jej, slyšet ho sténat... aspoň dnes večer nebude jeho postel prázdná a studená. Draco naklonil hlavu, aby mu poskytl lepší přístup ke svému krku. Platinově plavé vlasy zalechtaly Harryho na tváři. Zhluboka se nadechl. Mladík mohl vyrůst a změnit se, jedno však zůstalo stejné, jako si to pamatoval ze školy, z jejich neustálých potyček – jeho vůně. Jemná směs jeho rozehřáté kůže, gelu, který dnes formoval konečky jeho účesu, a nenápadného drahého parfému.

 „Draco,“ zasténal, když se plavovlasý mladík otřel o jeho vzrušený klín. Už když ho pozoroval tančit v klubu, byl každý jeho pohyb tak vzrušující. Nedokázal si vysvětlit, proč tak silně reagoval na přítomnost mladíka, kterého celých šest let nesnášel... Zvrátil hlavu, když se mezi jejich těla vsunula ruka a ovinula se kolem jeho penisu. U Merlina! Stačilo několik pomalých dráždivých pohybů, aby Harry zapomněl na veškeré své ovládání. Poddal se pevné a přitom něžné ruce, která stupňovala jiskřící pocit v jeho podbřišku a s každým pohybem jej vynášela blíž a blíž ohňostroji rozkoše.

 Plavovlasý mladík znovu zaslechl své jméno, když se Potterovo tělo otřáslo vyvrcholením. Bylo to... zvláštní... slyšet sténat své jméno. A vzrušující, přiznal si, když mu Potterův hrdelní hlas seběhl jako zachvění po zádech. Ruce, které předtím hladily jeho tělo, jej pevně objaly. Cítil, jak se pod jeho zády ztěžka zvedá hrudník a tluče Harryho srdce. Bylo příjemné vnímat, jak se zběsilý rytmus pomalu uklidňuje...

 „Bystrozor,“ zašeptal Harry, když opojný pocit v jeho těle ztratil svou intenzitu a jeho myšlenky opět dávaly smysl.

 Draco v jeho náruči ztuhnul. Co to právě Potter řekl? Odtáhl se od něj a obezřetně se odsunul na druhý konec vany, aniž by mu v tom Harry nějak zvlášť bránil. Po chvíli se zelené oči otevřely a našly jej. Večer začal docela slibně... ale pak ze všech kouzelníků musel narazit na Pottera, svého největšího nepřítele ze školy, který je shodou okolností bystrozorem! Zatraceně! Měl od začátku vědět, že to není náhoda!

 Než však mohl nad svou situací přemýšlet chvilku déle, Harry se ušklíbl: „Mám zrovna dovolenou!“

 Mohl Potter vědět, nač myslí? Ovšem že ano, bylo to úplně jasné. Kdysi jej bystrozorové hledali. Přesně jak řekl, možná by za svůj kousek v Bradavicích dostal nějaký trest, kdyby ho chytli. Ale osm let byl mimo veškerý kouzelnický svět a pomalu doufal, že na něj zapomněli. Možná měl Potter zrovna dovolenou, možná to byla náhoda... ale nechá jej odejít? Vždycky byl příliš aktivní, když šlo o to vykonat něco pro dobro. Proč by tedy měl jít proti svým zásadám a práci?

 Harry ze sebe opláchl zbytky svého sémě a vstal. Draco byl okamžitě taky na nohou a ostražitě jej sledoval. Pomalu k němu přistoupil. Tušil, co se plavovlasému mladíkovi honí hlavou. Po pravdě už uvažoval i on o tom, co by měl udělat. Žádný platný zatykač na něj nebyl. Kdysi se Draca Malfoye snažili najít... ale to bylo vše. Slehla se po něm kouzelnická zem, nic špatného nedělal... nechali ho být? Nechtěl nad tím teď uvažovat.

 Natáhl ruku a jemně hřbety prstů pohladil Dracovu tvář. Netušil, kde se v něm vzal nápad strávit dnešní noc v jeho společnosti. Už vůbec se nevyznal v něžných pocitech, které vystřídaly dřívější nenávist. Ale věděl, že teď o něj nechce přijít. Tahle okouzlující bytost byla dnes jen jeho. Zvedl huňatou osušku, která ležela připravena na okraji vany, a opatrně ji ovinul kolem Draca. Přitáhl si jej zpět do náruče a zahleděl se do stříbřitě šedých očí lemovaných temnou linkou.

 Draco povytáhl tázavě obočí. Neměl by Potter ještě něco říct? Možná by mohl říct, že... Ale co vlastně? Že ho nechá jít, že se nikdy nepotkali, že oba na dnešní noc zapomenou? To asi ne. Možná Potter taky neví, co nakonec udělá. A možná by nad tím právě teď nemusel uvažovat...

 Zavřel oči, když Harry sklonil hlavu a jeho rty se znovu vydaly prozkoumávat světlounkou kůži jeho šíje. Dovolil nestřeženému zasténání sklouznout přes pootevřené rty, když Harry našel zapomenuté citlivé místečko pod uchem. Už to bylo dlouho, kdy mu někdo věnoval pozornost... Neuvěřitelně hebká osuška se pohybovala po jeho těle, když z něj Harryho ruce osušovaly kapky vody.

 Naklonil hlavu, aby Harryho rty měly lepší přístup k jeho šíji, když se vydaly podél pulsu dolů ke klíční kosti, aby ji posely polibky lehounkými jako doteky motýlích křídel až k rameni. A pak se pomaloučku vracely zpět a stejnou péči věnovaly druhé straně. Harry nechal své ruce sklouznout s osuškou k Dracovým bokům. Vrátil se po napnuté šíji zpět k citlivému místečku pod uchem.

 Zvedl hlavu, aby pohlédl Dracovi do tváře. Toužil po něm od okamžiku, kdy dnes večer poprvé viděl tančící éterickou bytost. A chtěl jej jen pro sebe. Pozoroval křehká víčka s temnými řasami, jak se jemně chvějí, než Draco otevřel oči. Mnohokrát je viděl, ale nikdy si je neprohlédl. Až teď. Jejich stříbřitě šedá barva byla proložena modrou, jako obloha protrhávající se po prudké bouřce. Sklouzl pohledem k pootevřeným rtům. Tak moc je chtěl políbit, ochutnat jejich sladké tajemství...

 Pomaloučku pustil plavovlasého mladíka a zahákl osušku kolem jeho boků. Sám sáhl po dalším ručníku a vystoupil z vany. Rychle ze sebe setřel zbývající kapičky vody a ovinul si ručník kolem svých boků. Natáhl ruku k Dracovi, který stále stál ve vodě a pozoroval ho. Šedé oči se k ní sklopily, než se rozhodl vložit své štíhlé prsty do Harryho dlaně.

 Nechal se vytáhnout z vany a odvést do ložnice, v níž tlumené světlo vystřídalo tajemné šero zaháněné dvěmi lampičkami na nočních poličkách. Draco nejistě skousl spodní ret, když se Potter zastavil před postelí, pustil jeho ruku a otočil k němu. Tohle pro něj bylo nové. Co by měl dělat? Byl tady pro Potterovo potěšení... Odvrátil pohled od jasně zelených očí a uvolnil osušku ze svých boků. Huňatá látka sklouzla k jeho nohám.

 Viděl, jak se před ním pomalu zvedá Harryho hrudník. Jeho kůže byla opálená z léta, o několik odstínů tmavší než jeho vlastní. Sklouzl pohledem přes tmavě růžová poupata bradavek k plochému břichu. Nad dolními žebry zaznamenal čtyři podlouhlé jizvy, jen o malinko světlejší než ostatní kůže a viditelné jen zblízka. Vypadaly jako po zvířecích drápech... byly staré. Kde k nim Potter přišel? Ani si neuvědomoval, že zvedl ruku a konečky prstů po nich přejel. Teprve až jeho ruka sjela níž a narazila na okraj vlhkého ručníku. Než si to mohl jeden z nich rozmyslet, Draco uvolnil překřížení a látka sklouzla z Potterových boků.

 Draco vzhlédl zpět k zeleným očím, které ho sledovaly. Už to bylo dlouho, kdy jej naposledy pozoroval tak intenzívní pohled. Cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Byla to chyba souhlasit s Potterovou nabídkou? Věděl, že ano. Věděl, že ať se stane cokoliv, tohle setkání otřese celým jeho křehkým světem, který si vybudoval. Mohl by ještě utéct? To mu přece vždycky šlo...

 Místo toho však jeho dlaně vyjely zpět na Harryho hrudník, až pod prsty ucítil bradavky. Aniž přerušil oční kontakt, sklonil se a špičkou jazyka jednu olízl. Moc dobře věděl, jak dráždit muže, aby jej chtěli. A stejně dobře věděl, jak je uspokojit. S jistým potěšením sledoval, jak Potter zavírá oči a v jeho hrdle se tvoří smyslné zasténání, když jeho bradavka zmizela mezi Dracovými rty a druhou škádlivě sevřely jeho prsty. Nechal svou ruku klesnout k tmavému klínu, kde se jeho prsty ovinuly kolem polovztyčeného pohlaví. Několika zkušenými tahy přivedly Harryho penis do plné pohotovosti. Bylo to tak snadné...

 Ale s Potterem nikdy nešlo nic tak, jak mělo. Jak si Draco myslel, že by mělo. Ve chvíli, kdy jeho ústa opustila růžové poupě a chystala se vydat vlhkou cestičkou po hrudní kosti dolů, jej objaly silné paže a v dalším okamžiku ležel v měkkých pokrývkách postele. Překvapeně vzhlížel do jiskřících zelených očí nad sebou. Harry ležel napůl vedle něj, napůl na něm, opíral se o loket, zatímco druhá ruka spočívala u Dracova pasu. Jeho vlastní dlaně svíraly Harryho ramena, ne zcela rozhodnuty, zda ho od sebe odstrčit nebo ne.

 Harry sledoval, jak se stříbřité oči rozšiřují, když se sklonil k plavovlasému zjevení blíž, a na svých ramenou pocítil lehký tlak. Sklonil pohled k pootevřeným rtům, které byly najednou tak blízko, až jejich horký dech hladil jeho ústa. Moc si přál políbit je, znovu ochutnat višňovou stopu po večerním drinku, proniknout do jejich tajemné jeskyně. Věděl, že mu to Draco nedovolí...

 Měkká dlaň pohladila křivku Dracova boku. Plavovlasý mladík cítil, jak mu divoce buší srdce a ruce na Harryho ramenou se chvějí. Potter v něm vždycky dokázal vyvolat pocity, které jen stěží ovládal. I teď. Ano, řekl mu, aby se ho víckrát nepokoušel políbit, ale zrovna teď si nebyl jist, že by protestoval, kdyby to udělal. Naopak si téměř zklamaně povzdechl, když Harry odvrátil svou hlavu a políbil jeho šíji.

 Znovu pomalu Harryho ústa prozkoumávala elegantní krk, který se prohnul, aby mu poskytl lepší přístup. Našel ono citlivé místečko a jeho uši pohladilo spokojené zavrnění. Sestoupil středem k mělké jamce mezi klíčními kostmi, kterou poškádlil špičkou jazyka. Pohladil hedvábnou kůži na břiše a nad žebry, když se jeho ruka vydala vzhůru k Dracově hrudi, zatímco jeho rty dráždivě putovaly po hrudní kosti. Ale pak se odklonily od původního směru. Teplý jazyk několikrát obkroužil bradavku, která na něj čekala, než ji Harry vsál do svých úst a jeho prsty našly druhou.

 Draco zavřel oči a jeho tělo se prohnulo vstříc Harryho laskání. K čertu s Potterem! Tichounce zasténal, když se jeho bradavka ocitla v jemném sevření zubů. Žádostivá vlna proběhla jeho tělem a nadzvedla jeho boky v touze po bližším kontaktu. Zatraceně! To on by měl dráždit Pottera svými doteky... Harryho ústa polapila druhé poupě a jeho dlaň sjela k Dracovu klínu. Vždycky si dělal, co chtěl! „Zatraceně!“ Draco se zachvěl pod intenzitou vzrušujícího pocitu, když Harryho prsty škádlivě přeběhly po jeho vztyčeném penisu, než ho sevřela teplá dlaň.

 Sotva mohla Dracova zamlžující se mysl postřehnout, kdy se Harry pohnul. Faktem však bylo, že najednou klečel mezi jeho stehny, aniž jeho ruka přerušila pomalý mučivý rytmus na jeho tvrdém pohlaví. Horký dech polaskal citlivý žalud a následně jej olízla špička jazyka. Draco překvapeně zvedl hlavu.

 „Pottere...“ zaprotestoval. Od toho tady byl přece on...

 A pak se kolem něj ovinuly vlhké rty a sametový jazyk jej obkroužil. Draco zasténal. Zvrátil plavou hlavu a jeho dlaně sevřely měkkou přikrývku. Jakmile jednou jeho rty propustily hlasité zasténání, nedokázaly už další zadržet. Zatímco Harryho dlaň udržovala dráždivý pohyb na jeho penisu, špičkou jazyka prozkoumával ústí na vrcholku žaludu. Znovu ho celý obkroužil, než Harry vsál vzrušený úd do horké jeskyně svých úst. Dracovy boky mu vyšly vstříc.

 Harry nedokázal odvrátit pohled od smyslného zjevení. Plavá hlava sebou zmítala na vínovém polštáři, když Draco pronikal stále rychleji do Harryho úst. Svaly na hrudi a pažích se napínaly, když svíral v pěstech přikrývku, na níž leželi. Pootevřené rty se chvěly pod těžkým dechem a nepravidelným sténáním. Dracovy tváře se zbarvily jemným růměncem.

 Cítil, jak se spalující žár, který se shromažďoval v jeho podbřišku, blíží své hranici.  Harryho dlaň jemně sevřela jeho šourek, ale pak jeho prsty pronikly dále k hrázi a stiskly. Slastné vlny vyvrcholení vytryskly z jeho klína s omračující intenzitou. Žhnoucí pocit se rozlil do všech částí jeho těla, které se otřáslo, a vše se kolem něj na dlouhý okamžik zastavilo v neuvěřitelném oslepujícím ohňostroji...

 A pak se opět mohl nadechnout. Srdce bušilo v jeho hrudi závratným tempem. Jeho tělo se pomalu propadalo z rajských výšin do sladké tíhy. Povolil pěsti, které svíraly měkkou pokrývku. Cítil, jak mu za krkem stéká kapička potu, aby se vsákla do polštáře. Teplé tělo spočívalo po jeho boku, zlehka se o něj opíraje. Pomalu zvedl víčka. Zelený pohled ho něžně sledoval.

 Harry zvedl ruku a hřbety prstů pohladil Dracovu tvář, opatrně, jako by se dotýkal křehké panenky. Nedokázal by slovy vyjádřit, jak je plavovlasý mladík překrásný – s platinovými vlasy, rozhozenými na tmavém polštáři, se stříbřitýma očima, jejichž barva se téměř ztrácela pod černí širokých zorniček, s pootevřenými rty, z nichž spodní byl naběhlý a zarudlý, když se do něj několikrát zakously bílé zuby ve snaze umlčet smyslné sténání...

 Sklonil se k Dracovi. Na okamžik pohlédl na chvějící se rty, jen nepatrný kousek od svých vlastních. Cítil horký dech, který se mísil s jeho. Nedokázal jim odolat. Lehounce je spojil... každým okamžikem očekával, že se od něj Draco odvrátí, že ho odstrčí... opatrně je svými rty pohladil. Přeběhl jazykem po spodním rtu a nejistě pronikl za něj. Pod lehkým tlakem se mu Dracova ústa otevřela vstříc. Šedivé studánky, které ho sledovaly, se skryly za křehkými víčky a tiché zavrnění Harrymu zavířilo smysly. Povzbuzen nečekanou odezvou se Harry vydal prozkoumat sladká ústa. Štíhlé paže se k jeho ještě většímu překvapení ovinuly kolem Harryho krku a přitáhly ho blíž k plavovlasému mladíkovi.

 Draco cítil, jak se mu kdesi v hlavě ozývá nepříjemná myšlenka. Ječela na něj, že to není správné, že zrovna tohle by teď neměl dělat, že by neměl Potterovi dovolit ho líbat... ale stejně rychle jako se objevila, ji umlčel. Proč by ji měl poslouchat, když ležet v Potterově náruči bylo to nejlepší, co se mu za posledních pár let přihodilo?  Proč by si nemohl užít několik příjemných okamžiků s někým, kdo nemyslel jen na sebe?

 Ano, bylo příjemné cítit Potterovy dlaně, jak hladí jeho tělo, jak se snaží najít jeho citlivá místa. Bylo příjemné, jak se jejich rozpálené kůže vpíjely do sebe, jak se jejich ústa setkávala ve smyslném spojení. Bylo příjemné, jak se pod jeho dlaněmi napínaly svaly Potterových zad, jak jeho hebká zlatavá pokožka byla v několika místech přerušena podlouhlými jizvami. Opatrně se vzepřel proti tmavovlasému kouzelníkovi a převalil jej na záda.

 Harry zaprotestoval, když sametová ústa přerušila jejich polibek, a otevřel oči. Mladík se skláněl nad ním, jeho stříbřité oči toužebně zajiskřily, když se přitiskl k Harryho vzrušenému klínu. Odolal pokušení zavřít oči, když vzrušující pocit v jeho podbřišku zesílil. Pohladil elegantní křivku Dracových zad, sevřel jeho štíhlé boky a vyšel jim vstříc.

 Plavovlasý mladík k němu znovu sklonil hlavu a špičkou jazyka poškádlil Harryho rty. „Chceš mě?“ zašeptal smyslně. Jemně se stáhl z Harryho paží a poklekl nedaleko něj. Svůdně špičkou jazyka navlhčil své rty a zpod řas na Harryho pohlédl. Pomalu se k tmavovlasému mladíkovi otočil zády, aniž na okamžik opustil zelený pohled. Rozverně na něj přes rameno mrknul, než se spustil na všechny čtyři ve zvoucím gestu. „Tak si mě vezmi.“

 Harry nepotřeboval pobízet dvakrát. Od první chvíle toužil po plavovlasém zjevením, které mu samo nabízelo sex... Ale od okamžiku, kdy odmítl chvilku vášně v klubu, věděl, že Draco znamená víc, než jen povolné tělo, se kterým si mohl dělat, co chtěl. Na to se znali příliš dlouho... Zvedl se a přesunul k plavovlasému mladíkovi na druhém konci postele. Jemně pohladil roztažená stehna a štíhlé boky. Natáhl se k poličce pro lubrikační gel, aby v něm zvlhčil své prsty. Sklonil se k Dracovi a vtiskl polibek ke kříži prohnutých zad. Pomaloučku se vydal podél páteře vzhůru, zatímco obkroužil prstem vstup do Dracova těla.

 „Tohle nemusíš...“

 Harry zvedl zrak od lopatky, kterou právě políbil, ke stříbřitým studánkám, jež ho přes rameno pozorovaly.

 „... už jsem ... dnes večer... v klubu...“

 Ano, Harry ho viděl s těmi muži. Lehce se zamračil nad tou vzpomínkou, jak se zmocnili Dracova těla, vybavil si tlumený výkřik, v němž rozeznal bolest. Dracovo tělo bylo stvořeno k milování... ale ne takto. „Já chci.“ Pousmál se, když se Dracův spodní ret zachvěl, šedivé oči se skryly za křehkými víčky a tichounké zasténání doprovodilo zvýšený tlak jeho prstu. Dráždil, škádlil jej, ale nepronikl dovnitř, dokud to plavovlasý mladík nevydržel a vyšel mu svými boky vstříc.

 Ve chvíli, kdy pronikl dvěmi prsty, které našly prostatu, se Dracovo tělo, které se snažilo uvolnit, lehce zachvělo a vyšlo mu vstříc pravidelnými pohyby. Tichounké sténání hladilo Harryho uši. Pomalu přidal ještě jeden prst. Nechtěl Dracovi způsobit zbytečnou bolest... Těžký dech, smyslné sténání mu vířilo krev, neuvěřitelně jej vzrušovalo až k hranici sebeovládání. Sevření jeho dlaně na Dracově boku zastavilo pohyb světlounkého těla a Harry opatrně stáhl své prsty. Potěšeně se pousmál, když  plavovlasý mladík zaprotestoval a ohlédl se po něm.

 „Lehni si,“ vyzval Draca.

 Stříbřité oči se překvapeně rozšířily. „Proč?“ Poslušně se však položil na záda a nechal si je podložit malým pevným polštářkem, který zvedl jeho boky. Zahleděl se pátravě do jasně zelených očí nad sebou. Cítil, jak růměnec barví jeho tváře, když Harry poklekl mezi jeho roztažená stehna a jejich vzrušená pohlaví se o sebe otřela.

 Harry se sklonil k plavovlasému mladíkovi, až se jejich vzrušený dech smísil, a lehce pohladil jeho rty svými. „Chci vidět tvou tvář...“ zašeptal, když pomalu pronikl do světlounkého těla pod sebou. Stříbřité oči se překvapeně rozevřely a Dracovy ruce sevřely Harryho paže. Tmavovlasý kouzelník se okamžitě zarazil a zapátral v šedých studánkách.

 „Proč?“ zeptal se znovu Draco.

 Harry se pousmál. Proč? Jak by si mohl odepřít pohled na jeho překrásnou tvář, v níž se zrcadlila vášeň? „Jsi nádherný...“ Jemně pohladil zrůžovělou tvář, než se sklonil k lákavým rtům, aby je políbil. „Nechci ti ublížit.“

 Dracovy boky se nadzvedly, aby mu vyšly vstříc, a Harry se ocitl ponořen v sametově teplém těle. Jeho zasténání v sobě zachytil polibek Dracových úst. Štíhlé tělo zachvělo, když se odtáhl, aby do něj znovu pronikl a pak znovu a znovu ve stupňujícím se rytmu. Nemohl odolávat vzrušujícímu pocitu, který mu sílil v podbřišku. Jedna hebká dlaň, která hladila jeho záda, se stáhla a proklouzla mezi jejich spojená těla. Cítil, její plynulý pohyb na Dracově napjatém pohlaví.

 Jejich rty se od sebe odpoutaly, ztěžklý horký dech s tichým sténáním pohladil křivku jeho ucha, když sklonil svou hlavu. Věděl, že jeho vlastní rty šeptají Dracovo jméno do bělostné kůže jeho šíje. Nemohl se nabažit vzrušujícího pocitu, který se soustřeďoval do jeho slabin s každým pohybem a přibližoval jej ke slastnému vrcholu. A pak se sametová hlubina kolem něj s výkřikem sevřela a zažehla ohňostroj rozkoše i u něj.

 Uspokojeně klesl na plavovlasého mladíka. Cítil, jak se jejich rozpálené kůže vpily do sebe. Dracův hrudník se těžce zvedal a divoce v něm bušilo jeho srdce. Štíhlé paže bezvládně spočívaly na Harryho zádech. Harry si dovolil chvíli se opájet hřející blízkostí plavého kouzelníka a slastnou tíhou, která se zmocnila jeho těla, než se nadzvedl.

 Draco při Potterově pohybu odolal touze otevřít oči. Byl příliš spokojený na to, aby pohnul jakoukoli částí svého těla. Neprotestoval, když tmavovlasý kouzelník vyklouzl z jeho těla a položil se vedle něj. Překvapeně se nechal přitáhnout Potterovi do náruče a políbit, než Harry zavřel oči a pomalu se ponořil do snů. Bylo to příjemné... ale nesprávné...

 *****

 Draco se opatrně vysmekl z Harryho paží a dlouhou chvíli naslouchal, jestli jeho pohyb tmavovlasého kouzelníka neprobudil. Potterův dech však zůstával stejně pravidelný a tichý. Vyklouzl tedy opatrně z postele. Musel odejít. Děsila ho představa toho, co by se ještě mohlo stát. Měl zůstat v klubu, u svých chvilek vášně, které prodával nadrženým mužům. Bylo to vždycky tak jednoduché – pár minut neosobního sexu v zastrčeném koutě, pak kouzlo, které odstranilo veškeré stopy a případné zranění. Tahle noc s Potterem se mu však vymkla z rukou. Sebral v koupelně své oblečení a tichounce zamířil do obýváku, aby se oblékl a nenápadně utekl. 

 „Kam jdeš?“ Harryho hlas ho polekal, až sebou trhnul. Zastavil se a zhluboka se nadechl. Zatraceně! Potter byl vzhůru.

 Aniž na tmavovlasého kouzelníka pohlédl, nedbale pokrčil rameny. „Domů?“

 „Dohoda zněla do rána,“ odvětil Harry a zamračil se na světlý přízrak, který stál nedaleko dveří z ložnice se svým oblečením v rukách. Proč chtěl Draco odejít?

 „Já vím,“ přikývl plavý mladík. „Ale musím jít.“ Oblékl si bílou košili. „Do rána zbývají tři hodiny, co záleží na tom, kdy odejdu?“ Překvapeně zamrkal, když se jeho paže ocitly v pevném sevření Harryho rukou. Jak se k němu dostal, neslyšel ho vůbec vstát! A pak se Potterova paže ovinula kolem jeho pasu a přitáhla ho k hřejícímu tělu za ním.

 „Mně na tom záleží. Chci abys ty tři hodiny zůstal...“ horký dech ovanul křivku Dracova ucha. Hebké rty se přitiskly na elegantní šíji. Draco zavřel oči, bylo to tak příjemné... Ano, tohle byl ten důvod, proč musel odejít.

 Odstrčil Harryho paži, která jej objímala, a otočil se čelem k tmavovlasému kouzelníkovi. „Copak to nechápeš, Pottere?! Já nechci zůstat! Nemůžu. Tohle všechno, tahle noc je jeden velký omyl! Já jsem, co jsem. Můžeš si mě koupit, mé tělo, použít ho a pak odejít. Tak je to správné. Nechci se ráno probudit vedle tebe, nechci s tebou už mluvit. Chci aby to bylo jako vždycky, abych to mohl nechat za sebou, abych mohl zapomenout...“

 Mohl ho Potter pochopit? Hleděl do zelených očí, které ho zamyšleně pozorovaly.

 Harryho dlaň jemně pohladila Dracovu tvář. Nechtěl, aby teď Draco odešel. Nechtěl, aby jeho teplá postel byla najednou prázdná. „Co kdybych ti slíbil, že se ráno nepotkáme? Kdybych odešel, tak jak si přeješ? Zůstal bys pak?“ Opatrně si přitáhl plavovlasého mladíka do náruče a lehounce jej políbil.

 Věděl, že ho Potter nakonec přemluví! Věděl, že se nechá. Pomalu přerušil spojení jejich úst a odtáhl se od něj. Lehce přikývl. Pustil oblečení, které držel, a znovu si svlékl svou košili. Taky věděl, že Potterovu slibu může věřit. Vrátil se k posteli a vklouzl pod teplou přikrývku. Otočil se na bok a čekal, až se k němu Potter připojí. Zanedlouho se matrace pohnula a Harryho tělo se uložilo za něj. Silná paže se ovinula kolem něj a horké rty přitiskly na jeho rameno vykukující zpod přikrývky. Draco se opřel o hřející tělo za sebou a zavřel oči.

 Harry si přitáhl plavovlasého mladíka pevně do náruče a položil hlavu na polštář. Cítil na tváři lehké zalechtání hedvábných pramenů a zhluboka se nadechl. Dracova slova bolela. Nevěděl, kam se najednou podělo šest let nesnášenlivosti, proč je mu líto, čím se plavovlasý mladík stal... Draco by o jeho lítost nestál! Potlačil své myšlenky typu „zase je potřeba spasit svět“ a zavřel oči. Draco by nestál ani o jeho pomoc...

 *****

 Draco se spokojeně protáhl. Už to bylou dlouho, co se naposledy tak dobře vyspal. Otevřel oči a překvapeně zamrkal. Slunce propouštělo své zimní paprsky skrze škvíru mezi vínovými závěsy, které koupaly pokoj v příjemném barevném pološeru. Tohle rozhodně nebyl jeho pokoj! Ležel v cizí posteli stejné barvy jako závěsy. Jemná přikrývka hezky hřála a když se pohnul, hladila jeho nahou kůži. Otočil hlavu a natáhl ruku ke druhému polštáři, který byl prázdný. Místo vedle něj už bylo chladné.

 Byla to dohoda. Nechtěl se s Potterem ráno setkat a on mu to slíbil. Ale teď Draco zalitoval, že něco takového řekl. Přitáhl si polštář k sobě, objal ho a stočil se do klubíčka. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Bylo tak příjemné usínat vedle hřejícího těla, které ho k sobě tisklo, jako by patřili k sobě. Bylo by stejně příjemné taky se tak probudit? To už zřejmě nezjistí.

 Odložil polštář a vstal. Jeho oblečení bylo přehozené přes opěradlo křesla. Bylo tam dokonce i jeho bílé sáčko lemované kožešinou, které si při rychlém odchodu zapomněl v klubu. Rychle se oblékl a rozhlédl se po útulné ložnici. Zatoužil znovu se vrátit do lákavé náruče postele, ale pohled na hodiny ho odradil. Bylo skoro jedenáct. Kdo ví, kdy se Potter vrátí domů... měl by jít, než se tak stane.

 Vešel do kuchyně, aby si ještě před odchodem uvařil šálek kávy. Ke svému údivu zjistil, že káva byla uvařená a přístroj ji udržoval v konvici teplou. Na vysokém pultu, u něhož z jedné strany stály dvě barové stoličky, byla připravená sklenice džusu a několik talířků s toasty na sladko i na slano, míchanými vejci, smaženou slaninou i opékanými párky, miska s jogurtem a další s cornflakesy, nakonec ještě nakrájené ovoce a zelenina. Před tím se vznášel lístek. Draco se s úsměvem posadil na vysokou stoličku a nalil si do šálku kávu a pak zachytil vznášející se vzkaz.

 

„Dobré ráno, doufám, že ses aspoň trochu prospal. Musel jsem odejít ještě za tmy, ale vstávalo se mi úžasně ... víš, že když spíš, vypadáš jako andílek... Děkuju, že jsi zůstal.

Nevím, co máš rád, ale snad si vybereš.

Tvá hůlka zůstala v obýváku.

Až budeš chtít odejít, nepoužívej prosím krb, je chráněn jednak kovovou mříží a také ochrannými kouzly – zajisté by tě společnost několika bystrozorů nepotěšila. :o) Dům je chráněn před možností přemísťování. Takže nejlepší cesta ven je dveřmi, které se pak samy zamknou. A jelikož bude den a domácí je celkem zvědavá, doporučuji odejít jako spořádaný mudla a mile odpovědět na její pozdrav.“

 Draco udiveně zamrkal. Růměnec, který polil jeho tváře když začal číst, vystřídalo pobavení.

 „Asi je zbytečné psát, že doufám, že se zase uvidíme. Ale opravdu bych Tě zase někdy rád viděl, třeba i při méně „obchodní“ záležitosti.

                                                                                   Harry Potter

 P.S. Veselé Vánoce!“

  

Plavovlasý mladík pomalu uzobával ze snídaně a ještě několikrát při tom přečetl vzkaz a pokoušel se uhádnout na kolikrát ráno Harry ten vzkaz psal. Každý odstavec byl jiný. Jen přání veselých Vánoc ho zarazilo. Vánoce už několik let neslavil. Byl to rodinný svátek, ale on žádnou rodinu neměl. Možná je mohl strávit s Potterem, kdyby neměl práci...

 Povzdechl si. Složil vzkaz do kapsy u košile, oblékl si teplé sako a přešel do opomíjeného obývacího pokoje, kde oproti včerejšku na stolečku ležely tři věci. Draco se lehce ušklíbl. Vzal svou hůlku a schoval ji pod sako. Teď už na skle zůstaly jen dvě věci – tisícilibrová bankovka a hezky zabalený dárek s jeho jmenovkou. Vypadalo to jako test – mohl si vzít peníze a nechat dárek tady, ale to by znamenalo, že právě prožitá noc byla čistě profesionální... a to Draco věděl, že nebyla. Taky si peníze nemusel brát – ale to by znamenalo další práci, přesně takovou, jakou ji sám viděl v Potterových očích v klubu – ubohou, špinavou, nechutnou... Nakonec se Draco rozhodl vzít si oba předměty...

 ...ale ne dříve, než udělá ještě něco. Vytáhl znovu svou hůlku a zamířil s ní ke krabicím naskládaným u stěny. Postupně je všechny otevřel. Ke svému překvapení zjistil, že si někdo dal tu práci, aby všechny předměty náležitě zmenšil, aby se do krabic vešly, a poskládal podle nějakého řádu... Grangerová!

 Mávl několikrát hůlkou. Z krabice se vznesl teplý koberec, který se přesně rozložil pod sedací soupravu do své správné velikosti. Následovala jej dvojice obrazů, nad nimiž Draco dlouho přemýšlel, co zobrazují, zatímco další drobnosti – jako polštářky na pohovku nebo knížky do stavějící se knihovny- samy zaujímaly svá místa podle přesně určeného pořádku... rozhodně Grangerová!

 Nakonec Draco prázdné krabice zmenšil a uložil do uklízecí skříně v předsíni. Vzal ze stolu bankovku, kterou zastrčil do zadní kapsy bílých kalhot, a dárek. Naposledy se rozhlédl po nově zařízeném pokoji... kdo ví, možná jednou Potter bude mít návštěvu... Ale pak se již odvrátil a nechal za sebou a svou vánoční nocí zapadnout dveře do Potterova bytu. Cítil, jak se na dveřích okamžitě aktivovaly magické zámky a zaklínadla. Už se nemůže vrátit, i kdyby chtěl.

 Rychle seběhl schody k zadnímu východu, kde si hůlkou otevřel dveře a zamířil k tmavému koutu pod nimi. Pousmál se na zabalenou krabičku ve svých rukách. Už to bylo dlouho, kdy naposledy dostal k Vánocům dárek... šest, sedm let? Byly to vždycky drahé dárky, které mu rodiče kupovali – nic pro něj nebylo dost dobré. A teď? Co by řekli, kdyby ho viděli teď? Mezi mudlovskou špínou? Otočili by se k němu zády – všichni včetně jeho přátel ze školy... vlastně to už udělali. Potter jej nikdy neměl rád, a přestože viděl Draca takového, jaký dnes je, zůstal pro něj bytostí, která si nezaslouží být vláčena blátem. Choval se k němu s respektem, který už dlouho nezažil. O to víc, ho těšil právě tento dárek. Potěšeně se usmál a pak se ozvalo hlasité prásknutí a na místě, kde stálo nádherné zimní zjevení, jen zavířil vzduch.

 

Konec